Vítejna Nika blogu

Vysoká skluzavka a sklenky s pamětí

Publikováno 09.01.2024 v 12:09 v kategorii Sny, přečteno: 19x

Dávala jsem oblečení do ruksaku, ale spíše mi nějaká dívka ho tam cpala a zadupávala ho svými nohami, ukazovala mi, jak se lépe sbalit na cesty, jak budu mít více místa na více věcí. Doporučila mi nějaké boty, které vypadaly spíše jako žabky, ale jen jsem si na ně stoupla, byly plastové zřejmě a měly na sobě lepky, takže se hned mé nohy k nim přilepily, jelikož mi neměly, jak jinak držet na nohách, držely jen díky tomu, že jsem k nim měla na pevno přilepené nohy. Pak nevím, proč jsem s těma botami vyšplhala na vysokou skluzavku, byla jsem už nahoře a v tom jsem se podívala dolů jaká je to výška, jak moc jsem já blázen vyšplhala nahoru. Nechápala jsem, jak někdo mohlo postavit, tak obří skluzavku, byla snad ve výšce mrakodrapu. Udělalo se mi z té výšky zle, už jen z pomyšlení, že tohle musím sjet, že nemám na výběr. Ale absolutně jsem to už sjet nechtěla, bylo to nenormálně vysoké, že mi bylo jasné, že to nemůžu přežít. Představovala jsem si jednotlivé části, co sjedu, to by ještě šlo, ale takovou rychlostí, když to sjedu, tak na konci dopadnu hodně hluboko pod vodu a utopím se, když zavčasu nevyplavu navrch. Hned mi bylo jasné, že takový pád do vody nepřežiji, že se utopím. Rozhodla jsem se, že to sklouzávat nebudu. Otočila jsem se zpět ke schodkům, chytla se za zábradlí u schodků a dávala nohy s těma blbýma botami na šprušle, jenže klouzaly a mé ruky ze stresu, že nesmím spadnout, jinak se jistě zabiji, a to pádem o beton, byly kluzké, takže ne moc stabilně držící se a s ne moc velkou silou. Otočila jsem se zpět, ale jakžtakž už jsem málem nedobrovolně spadla a to tak, že bych to sjela tu skluzavku. Trvala jsem na svém, ať zavolají hasiče nebo policajty, ať mě z tama dostanou, že to nesklouznu. Ale nějaký kámoš mi odmítal je zavolat. Tak jsem mu řekla, ať mi natočí na video pád do vody, jestli mám šanci vyplout na vrch s jedním mým nadechnutím. Nevím, jestli bylo to video, ale nejspíš to nebylo video, najednou jsem dopadla až na dně moře, kde byl písek a kolem mě plavaly ryby. Nevím, jak je to možné, ale ve vodě jsem se dvakrát nadechla a nějak to přežila. Vyplula jsem napovrch, a ještě z posledních sil doplula k břehu, který zrovna kousek nebyl.
Potom jsme stáli řadu na jídlo v nějaké restauraci. Já nebo Dan objevil mluvící sklenky, sklenky s pamětí, které si zapamatovaly co do nich člověk řekl a hned po chvíli co přestali jste do nich mluvit, to vše, co jste jim řekli jaksi ozvěnou zopakovaly. Něco jsem do nich říkala a byla užaslá novým objevem. Usedli jsme s kamarády a kamarádkami ke stolu. Dan seděl vedle Natky a já pořád něco říkala do té sklenky potají a nechala tu sklenku to zopakovat. Zkoušela jsem to pořád dokola dokud si té sklenky Natka nevšimla. Řekla jsem do ní něco jako: „Natko, Natko, poslouchej.“ A položila jsem hned tu sklenku k ní. A ta sklenka to zopakovávala. Natka si toho už všimla, že ta sklenka mluví. Já jsem se jí zeptala: „Co je Natko?“ Dělající, že jsem to neslyšela. Natka si asi myslela, že blázní a řekla: „nic.“

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?