V 19. století se vyučovalo už chorobomyslnictví

V 19. století se v oblasti chorobomyslnictví, které bylo tehdy nazýváno psychiatrií, vyučovalo několik různých přístupů a teorií o povaze duševních poruch. Mezi hlavní témata vyučovaná v té době patřily:

1. Frenologie: Toto byla teorie, která tvrdila, že charakter a mentální vlastnosti člověka jsou určeny tvarem a velikostí jeho lebky. Studenti by se učili mapovat lebku na základě určitých "orgánů" nebo oblastí, které se údajně vztahovaly k určitým charakterovým vlastnostem.

2. Magnetismus: V té době byla populární teorie, že mentální nemoci mohou být léčeny prostřednictvím magnetické terapie. Bylo učeno, že určité magnetické pole může ovlivnit tok tekutin v těle a změnit tak duševní stav pacienta.

3. Moral Management: Tento přístup k léčbě duševních poruch zdůrazňoval vytvoření podpůrné a strukturované prostředí pro pacienty, které by podporovalo jejich sociální a morální zlepšení. Tento přístup se postupně vyvíjel směrem k modernějším formám institucionální péče.

4. Vznikající teorie o neurózách a psychózách: V průběhu 19. století se začaly objevovat první pokusy o klasifikaci a teorizaci různých duševních poruch. Tyto teorie byly často založeny na pozorování symptomatických projevů pacientů a jejich klasifikaci do různých kategorií.

Je důležité si uvědomit, že vědecký a medicínský výzkum v oblasti duševního zdraví nebyl v té době tak rozvinutý jako dnes, a mnoho přístupů k diagnostice a léčbě duševních poruch bylo založeno na spekulaci a méně spolehlivých metodách.