Umlácena kladivem

Byla jsem kdesi v obchodním domě nebo v nějaké budově co má na sobě ještě několik pater nebo dlouhý dům v přízemí propojený jakoby několika domy za sebou, byla jsem zrovna v nějakém obchodě asi v přízemí a už jsem čekala frontu u pokladny a v tom byl u pokladny nějaký pán co měl vedle sebe malou holčičku a byla to očividně zřejmě jeho dcera, mohla mít tak kolem pěti, šesti let a on vzal kladivo zničehonic a rozmáchl se s ním po její hlavě. V tom jsem na nic nečekala a utekla jsem pryč, utíkala jsem daleko od tohoto psychopata a nečekala na to co udělá s ostatníma hned po tomhle co provedl té holčičce, nechala jsem to na prodavačce. Utíkala jsem pořád nějakými budovami, a v tom jsem byla někde pak venku, ale asi už dost daleko. Bylo najednou jakoby září nebo konec srpna a najednou mi přišlo, že je po dešti, viděla jsem za chvíli, ale krásnou krajinu, tak nádherně zvláštní řeku, která se jakoby rozdvojovala a měla ostrůvek uprostřed, před ní a za ní byly krásné zelené stromy a zelená tráva. Pak jsem dál utíkala kolem domů vedle hlavní cesty a někdo mi volal, byla to má kamarádka Kika a volala mi, kde jsem a já, že jsem někde ještě docela daleko, ale za chvíli budu u ní. A ona mi začala vysvětlovat, co to mělo to kladivo znamenat, normálně jsem nechápala jak tomu mohla uvěřit a ještě toho chlapa obhajovat. Říkala mi: No on ji nezabil tu holku, on věděl, že jí nic nebude, on prý původně na ni chtěl zkusit rozbrušovačku. 

Nechápala jsem nic z toho co mi říkala. A najednou jsem byla někde daleko, už se stmívalo a já chtěla jít zpět za tou řekou a krásnou přírodou, za těmi stromy a trávou, ale už jsem ji nemohla najít, nevěděla jsem jak tam jít a kde mám jít, nevěděla jsem ani kde jsem, hledala jsem mi něco známého, ale prý jsem se těžce ztratila, zůstala jsem v jakési dědině a už se blížila tma a večer.