tornádo

Byla jsem u mé tety doma a dívala jsem se z okna a v dálce kousek od našeho domu jsem viděla tornádo. Říkám si: cože? tornádo a tady? Tal zničehonic? Ale to tornádo i když bylo malé, asi tak střední, nevím jak bych to mohla hodnotit, se přibližovalo čím dál více směrem k našemu domu. Až se přiblížilo úplně k oknu obyváku a rotovalo přímo u okna až na okně. A já šla dál a hledala únik, bylo mi jasné, že to sklo rozbije a pohltí nás a celý dům. Ale kamarádky a všichni u toho okna stáli a snad i seděli jakoby nic, báli se toho tornáda, ale stále u něj byli a nevím na co čekali asi až to sklo rozbije. Stála jsem opodál a čekala kdy se to okno roztříští. Všichni byli jako neohrožení a sledovali to tornádo.

Ten den se zdál ráno jako mě i mé kolegyni sen o tornádu, ale viděla ho s kamarádkami v tom snu z vlaku, a pak viděli rozbitý vlak po tornádu.