Ryby

Velká část ryb klade vajíčka volně do vody a samci je potom oplodní. Ale určité druhy se spolu páří, mláďata se vyvíjí v břiše samice a ta je pak porodí živá.

Ryby jsou studenokrevné a mají téměř totožnou tělesnou teplotu jako voda. Některé druhy, které žijí pod polárním ledem, mají speciální složení krve, které způsobuje, že krev nezamrzá, i když teplota těla klesne pod bod mrazu.

Ryby mají speciální smyslový orgán, který se nazývá postranní čára. Pomocí tohoto orgánu cítí jemné změny tlaku ve vodě a používají ho k tomu, aby se udržely v hejnu či aby odhalily dravou rybu.

U ryb najdeme všechna  možná rodinná uspořádání. Některé ryby chrání své potomky tak, že je mají v ústech. A u mořských koníků dokonce rodí otec, který se následně i o potomky stará.

Některé ryby vypouští svoje vejce do vody a nechají je, aby se o sebe postarala, jak nejlépe umí, zatímco jiné ryby staví hnízda, starají se o své potomky a pečují o ně stejně vroucně jako mnozí savci. U některých ryb se o mláďata starají samice, u jiných samci.

Je opravdu možné, že by zvíře, jehož mozek postrádá mozkovou kůru, kde je u nás umístěno logické myšlení, mohlo vůbec něco prožívat? Ryby možná pouze reflexně a instinktivně reagují na podněty, zcela bez subjektivních zážitků a pocitů. Někteří lidé tvrdí, že subjektivní vědomí se vytvořilo v průběhu evoluce, v okamžiku, kdy se z obratlovců stali suchozemští živočichové. Žáby, plazi a ptáci mají tedy podle tohoto názoru vědomí, zatímco ryby ne.

Samozřejmě, že ryby bolest cítí. Bylo zjištěno, že ryby mají stejné smyslové orgány pro vnímání bolesti a nervové buňky jako my savci. Odborný termín pro bolest je nocicepce a tzv. nociceptivní nervy se nachází po celém těle ryby i v tlamě a žábrách u všech druhů, které člověk kdy zkoumal.

Britští vědci studovali, jak je rybí chování ovlivněno bolestí. Injekcí aplikovali malé dávky kyseliny octové a včelího jedu do okraje úst pstruhů duhových v anstezii a sledovali jejich chování po probuzení. Pstruzi vykazovali všechny známky bolesti. Otáčeli se tam a zpátky, drželi  se blízko dna, neustále si otírali tlamu o štěrk, jako by se tak chtěli bolesti zbavit. Ve srovnání s jinými pstruhy, kteří dostali pouze injekci neškodného fyziologického roztoku, trvalo pstruhům s bolavými ústy dvakrát déle než zase začali jíst. Pokud umístíme na dno nový neznámý předmět. Na první pohled si všimneme, že jsou ryby vyděšené. Vyhýbají se části akvária, kde předmět leží. Jsou rozrušené a dělají co můžou jen, aby se vyhnuli blízkému kontaktu s neznámou věcí. V podstatě se jedná o stejnou reakci jakou mají suchozemští živočichové, když se setkají s něčím neznámým. Britští vědci z předchozího experimentu takto u pstruhů duhových zkoumali, jak jsou strach a reakce s ním spojené ovlivněny bolestí. Znovu pstruhům aplikovali do úst bolestivou látku. Ryby poté kupodivu přestali reagovat na neznámé předměty, jakoby bolest přebila strach. Když pstruzi následně dostali lék na bolest, znovu se začalli neznámým předmětům vyhýbat. Co když právě toto chování vysvětluje, proč ryby někdy zaberou na stejný háček několikrát po sobě. Pokud cítí bolest po prvním zkousnutí, snižuje se jejich strach z neznámého a třpytící návnáda rybářů je pro ně naopak zajímavá.

Celá řada studijí byla provedena na různých druzích ryb a výsledky jsou jednoznačné. Ryby se rychle učí vyhýbat nepříjemným místům a předmětům. Vzpomínka na nepříjemný zážitek je v jejich hlavách uložená dlouho. 

Pokud je pohromadě více ryb v nádrži, vyděšení jedinci se přimknou ke svým kamarádům, zdá se, že jsou všichni určitým způsobem utěšeni vzájemnou přítomností. Vystresovanou rybu poznáme snadno podle rychlých pohybů žaber, je to stejná reakce jako zvýšení dechové frekvence ve vypjaté situaci u savců. Skřele se za normálních okolností pohybují rychle a v pravidelném rytmu, ale když je ryba ve stresu, začnou se intenzivně třepotat, čímž se zvýší přísun kyslíku do krve.

Zda je ryba stresovaná, nám může prozradit i její zbarvení, samci a ptáci mají v kůži peří a srsti pigment a svou barvu umí měnit pomalu v souvislosti s přepeřením nebo přelínáním. Ale zbarvení ryb vzniká jiným způsobem, mají specielní barevné buňky v kůži, tzv, chromatofory, které obsahují pigment. Rozprostření těchto buňek po těle, je řízeno pomocí nervových signálů. V případě stresu reaguje ryba tím, že pigment skryje hlouběji v kůži a celé tělo vybledne - i když byla před chvilkou zářivě barevná. Zároveň se ryby stáhnou ke dnu a znehybní. Pokud si všimneme bledé ryby na štěrkovém dně akvária, je určitě vystresovaná. U některých ryb můžeme vypozorovat stres pouze podle jejich zbarvení.

Mnoho výzkumů ukazuje, že ve většině případů můžeme rozdělit jedince do dvou hlavních kategorií, jedni jsou rozhodní a extrovertní, zatímco druzí zdrženlivější a vyčkávající. Tyto dva typy povah se nazývají proaktivní a reaktivní.

Mnoho ryb vydává různé zvuky, které používají ke komunikaci s ostatním. Nemají hlasivky ani plíce, ale mohou vyluzovat silní zvuky pomocí jiných částí těla, například plynového měchýře.

Zvířata se starají o to, co je tady a teď, a v určité míře i o to, co zažila dříve. Ale nemají strach z budoucnosti a smrti, jednoduše proto, že o tom nic neví. 

Některé ryby komunikují pomocí elektrických výbojů, které vysílají speciální, orgánem. Dravé ryby mají schopnost toto elektrické pole vycítit a objevit kořist schovanou v písku.