Roboti

Přeinstalovávaly jsme s kamarádkou Kikou roboty. Programovaly jsme je na jedné hale, tak aby nebyli roboti proti nám, abychom mohly v klidu odejít z budovy a nezaútočili na nás. Zvládly jsme to, oba roboti na nás nezaměřovali svou pozornost, nevyhledávali nás. Jeden se odvrátil pryč. Oddychla jsem si. V tom, ale zničehonic Kika zděšeně potichu zvolala: „Niko! Nás pozoruje celou dobu ten bílý robot, honem, utíkej! „ Já zděšeně zvolala: „cože?!“ Hned jsme začaly utíkatpryč z haly. V tom jak jsme byly u dveří u východu z budovy, tak jsem už zahlédla toho robota jedoucího zpoza nějakého regálu, za kterým se schovával. Šlo o život a taky jsme tak utíkaly, tak jako nikdy. Utíkaly jsme přes plno zahrad a překážek, přelézaly přes ploty a skákaly z nich. Potom jsme šplhaly po fasádě domů mojí tety a chtěly se dostat co nejrychleji dovnitř. Ale nikde nebylo otevřené okno ani dveře, nic jak by jsme se mohly dostat k ní domů.