Proč se zbarvuje obloha?

Bez Slunce  by byla jen tma, ale zcela by chyběly i barvy. Sluneční svit zpravidla vypadá žlutavě bílý, avšak obsahuje kompletní  barevné spektrum vnímatelné člověkem - doslova všechny barvy duhy. Lomem a rozptylem slunečních paprsků se bílé světlo rozkládá na barevné složky. Přes den dominuje blankytně modrá, to působí četné pevné a plynové částice v atmosféře, které sluneční světlo charakteristickým způsobem rozptylují. Barevné úkazy na obloze poprvé vysvětlil britský fyzik lord Rayleigh - proto je jev pojmenován Rayleighův rozptyl.

Také pro odstíny  červené najdeme vysvětlení v Rayleighově rozptylu. Ve vzduchových vrstvách se světlo rozptyluje  tím silněji, čím menší je jeho vlnová délka - proto se také rozptyluje krátkovlnné modré světlo silněji než červené. Stojí- li slunce vysoko na obloze, sluneční svit putuje atmosférou poměrně krátce a přitom se rozptyluje hlavně modrá. Výsledkem je blankytná modř.

Při nízkém slunci je naproti tomu cesta světla atmosférou podstatně delší. Rozptylem se v tomto případě modrá složka redukuje tak silněm že převládne červená. Modrá se tedy doslova rozptýlí. Proto je obloha při východu slunce, ranní červánky, a při západu slunce, večerní červánky, červeně zabarvená. Nasvícené oblaky a vodní kapičky ve vzduchu ještě víc  zesílí viditelné červené zbarvení.

Většinou platí, že když  jsou ranní červánky, bude špatné počasí a večerní červánky, pěkné počasí.