Mrtvoly

Šla jsem s více lidmi po rovině a možná i mírně do kopce. Všude kolem nás vedle bylo cosi divného, něco slisované do obdélníků, do dlouhých řad, které kolem nás se dlouze táhly i když jsme stále šli někam dopředu, po chvilce jsem si všimla, že ty slisované kostky či obdélníky jsou z lidí, z mrtvol. Ty mrtvoly byly tak slisované, měly tak uřezané konce nohou a rukou, aby z nich byly upravené geometrické tvary. V tom jsem se zeptala svého strýce: „co když ty mrtvolyožijí?“ Strýc odpověděl s úsměvem jako odborník na zombíky: „tss, neožijou, ty jsi.“