Mluvící kočky

V mém bytě najednou se objevilo moc koček a já je dala všechny zavřít na chodbu pryč z obyváku a zároveň ložnice. Bylo na chodbě moc koček a jedna vypadala jako velmi zlá a jiná jako hodná. Ta hodná, smutná kočka byla mezi těmi zlými kočkami a jedna jim nejspíš dělala velitelku a ta se mnou právě mluvila. Ptám se: kde jste se tu vzaly? ta drzá kočka odpověděla: bydlíme pod tvou postelí celé roky.

Já: Jak celé roky?! Pod mou postelí?! Všimla jsem si vás až teď, to jste se neměli tam ani kde vlézt, tolik koček.

Drzá kočka vyhrožovala a chtěla ať je všechny pustím zpět. Já jí říkám: Ne, nemáte právo tu bydlet a nikdy tu bydlet nebudete a bydlely jste tu na černo po celou dobu.

Nechala jsem všechny kočky na prázdné najednou hnusné chodbě, mohlo jich být kolem deseti až dvaceti. Ani tu vypadající hodnou jsem nepustila, protože jsem si řekla, že je to maska a že byla celou dobu v té skupině s ostatními, tak určitě poslouchala velitelku, pustila bych jednu a hned by šly všechny ostatní.