Lidožrout a létací hodinky

Seděla jsem v restauraci s kamarádkami. Čišník mi přišel přihřátý a podezřelý, jako by nás znal. Smáli jsme se mu a on poté přišel za námi, odhalil se, že nás zná, požádal mě ať jdeme za ním do kuchyně. Přišly jsme tam a tam nám rozkázal ať se vyvlečeme a převlečeme do personálního oblečení a ať si sundám ty hodinky, protože přijde lidožrout a dá si tu půlku hostů. Byla jsem v šatně a žalostně jsem sundávala své hodinky, které mi tehdy zachránily život, díky kterým mohu létat, ukládala jsem je do skřínky, aby nás lidožrout nepoznal a neidentifikoval podle nich. Převlékly jsme se a čekaly bezmocně na to až přijde. Po chvíli přišel do restaurace, od dveří už jsme viděly jak je oblečený v kvádru jako slušný člověk. Podle vzhledu by nikdo nepoznal, že je to vrah. Masový vrah. Na pódiu  kde hrála kapela začal pojídat zaživa lidi. Rozrostla se panika a my nezmohly nic, bez hodinek jsme nemohly zasáhnout. Byly jsme bezmocně dívající se na tu hrůzu.