Let do vesmíru

Měla jsem se svým přítelem Davidem a něčí posádkou letět do vesmíru, ale nastal problém v mém letounu, v mé raketě bych shořela, kdybych v určitý čas z ní padákem nevyskočila. Ta raketa byla mířena na určitý cíl, ale pokud bych chtěla přežít musela bych z ní v určité rychlosti vyskočit. K tomu vymysleli padák, že skočím s padákem, ale ten padák nebude k ničemu potom přivázaný nebo spíše já, skočila bych volně ve vesmíru a jaká by byla pravděpodobnost, že mě chytí a vezmou na svoji raketu? že nebudu do umřítí cestovat sama volně vesmírem kdo ví kam?  Neměla jsem ani žádný speciální oblek, ani lano, nic. Odmítla jsem tedy tuto nabídku a řekla, že to je nesmysl a takhle dobrovolně se nesmyslně nehodlám zabít. Řekla jsem: tak si leťte sami.

Oni mi odpověděli: David se ti vrátí za 16 let.

Já se naštvala : Cože?! Za 16 let?! Tak dlouho na něj sama čekat nebudu, ani nejsme vzítí, nemáme spolu děti, to až se vrátí budu stará a nebude už nic mít cenu, žádný smysl, ani ty děcka nestihneme už! To se můžeme rovnou rozejít, když bych tu byla sama 16 let, to teda nebudu!

Začala jsem brečet a David ležel vedle mě na posteli a mlčel, nic na to neřekl, asi mu to bylo jedno.