Jakému jezeru se říká jezero smrti?

Jezero Karachay, které se také nazývá "Jezero smrti", se nachází v Rusku, v blízkosti města Čeljabinsk v jižní části Uralu.

Jezero Karachay se stalo známé díky svému extrémně vysokému znečištění radioaktivními odpady z nedalekého závodu na výrobu plutonia v Ozersku, což bylo dříve známé jako Čeljabinsk-40 a Chelyabinsk-65.

Radioaktivní znečištění způsobilo, že jezero Karachay se stalo jedním z nejzamořenějších míst na světě a představuje velké riziko pro životní prostředí a lidské zdraví. Proto je toto jezero někdy nazýváno "Jezero smrti" kvůli vysoké úrovni radioaktivity, která z něj vychází.

Za hodinu pobytu na břehu obdrží  vaše tělo takovou dávku radiace, že už neodejdete po  svých a nedočkáte se večera.

Pokud byste na břehu jezera strávili sotva pět minut, vaše tělo schytásmrtelnou dávku radiace. Jestliže se ale na tomhle proklatém místě zdržíte rovnou hodinu, domů už nedojdete po svých.

Úroveň radiace na břehu jezera dosahuje 600 rentgenů za hodinu, přičemž smrtelná dávka je už 100 rentgenů za hodinu.

Toto jezero je ještě horší než Černobyl. 

Zpráva Worldwatch institutu sídlícího ve Washingtonu uvádí koncentraci 4,44 EBq na téměř dva kilometry čtvereční vody. Pro srovnání, stejná zpráva pro katastrofu v Černobylu uvádí nejvýše 12 EBq navíce jak tisíc kilometrů čtverečních. Jednotka Becquerel (Bq) udává intenzitu zdroje radioaktivního záření, či zjednodušeně aktivitu radioaktivního zdroje. Rozbor sedimentu z dna Karačaje ukazuje, že radiace sahá hluboko pod hladinu.

Obsah s vysokou radioaktivitou sahá do hloubky 3,4 metru. Radiace poblíž místa vypouštění během roku 1990 dosahovala síly jako 600 rentgenů za hodinu. To je pro člověka jasně smrtelná dávka už během pouhé hodiny. Jezero samotné je známé už od 18. stoletía během let často úplně vysychalo. Pokud bylo málo vody, pravidelně zcela mizelo i z mapy. K jeho tragické úloze vedlo v letech 1945–1948 vybudování jaderného zařízení s názvem Majak.

Rusové začali v naprostém utajení a extrémním spěchu budovat první reaktor pro výrobu plutonia – pro sovětský zbrojní program. Sověti nepřekvapivě nevěnovali prakticky žádnou pozornostbezpečnosti pracovníků ani neřešili správnou likvidaci odpadu. Ten jednoduše umístili do jezera. Sucha v 60. letech vysušila část vodní plochy a odhalila cesium-137 a stroncium-90. Díky suchu byly látky vystaveny slunci a následný vítr roznesl nebezpečné částice do oblasti velké 2 700 kilometrů čtverečních.

Během let nabralo jezero tolik jaderného odpadu, že voda vyzařovala více jak dvojnásobek radiace unikající těsně po katastrofě Černobylu v roce 1986. Experti se shodují na tom, žeje bezpečnější nechat Karačaj v aktuálním stavu než se snažit obrovské množství odpadu přesouvat jinam. Krom toho žádná země nemá dostatek zkušeností s kontrolou a skladováním v tak nebezpečném rezervoáru. Proto bude jezero Karačaj i nadále pečlivě monitorováno.

Tradiční postupy zahrnují sledování dávek gama záření, jeho intenzitu ve vzduchu a hustotu radionuklidů v okolí vodní plochy. V letech 1978–1986 bylo do vody navezeno až 10 000 dutých betonových bloků, kterémají zabránit dalšímu unikání silně radioaktivního sedimentu. Podle odborníků je jezero navzdory nutnosti neustálého sledování v rámci možností bezpečné. Oblast je zakonzervována tak, že ji dle vědců nenaruší ani tornádo.