Den kdy se zbláznil můj šéf

Byla jsem u šéfa v kanceláři, seděla jsem na židli a on se mě zeptal: s kým teď děláte? 

Já: S Marcelkou

On: S Marcelou? Ta tady stojí za hovno.

Byla jsem překvapená jak to mluví o jeho oblíbené zaměstnankyni, kterou mi sám na začátku doporučoval, když jsem tu byla nová. 

Já: Jakto?

On: Vždy, když tu dojde, tak je jen člověk akorát nervózní.

Já: No, pro mě je to oblíbená kolegyně se kterou se mi dobře pracuje.

Seděl si dál za stolem a dělal si nějakou práci, potom přišla nějaká asi mladší blondýna než já, nějaká nová zaměstnankyně, vedoucí, asistentka nebo má kolegyně. Přišla za šéfem s nějakým papírem, že někdo nový přijde do práce.  A šéf ji hned pochvaloval, že díky ní přijde nový člověk za náma. To mě naštvalo ta nevděčnost a říkám mu: A díky mě ne? Já jsem se také snažila tu dát někoho nového. A co ta Eva? co tu přišla? I když jste ji vyhodil?

On: tss, to byli samí fluktuanti.

Já: no dovolte? Já za to nemůžu, že pak odešli, že se nějaký člověk ukáže jako fluktuant, já se snažila dohodit pracující lidi. A co ten Ilja? Ten tu taky nenastoupí? Vykašlal se na to?

šéf něco zabrblal, že s Iljou to ještě vyžizuje, má nějaké zařizování ještě s ním.

V tom zničehonic se rozbrečel jak odešla ta blondýna. a zeptal se mě: To i já vám tu vadím? Co je na mě tak blbého?, to i vy mě tu nechcete? CO dělám špatně? 

Nevěděla jsem co mu mám říct, vždyť ho pomlouval snad každý a tak jsem se zeptala: Co by mi mělo na vás vadit? 

A on brečel a mlčel, pak mi ukazoval papír mých směn, že mi chce dát nějaké dny volno, jestli souhlasím. Pak najednou zařval: už běžte si umít prdel! 

Šla jsem se převléct do šatny a do šatny přišel i nějaký mladý klučina za náma, asi tu neměl co dělat v té šatně a nebo se schovával před šéfem, že něco provedl, byl schovaný ve skříni nad svým oblečením a v tom došel do šatny šéf. Začal po něm řvát a sprostě mu nadávat, šel k němu popadl ho za krk a začal s ním lomcovat ze strany na stranu a nadávat mu a škrtil ho u toho. Trvalo to pár minut,že jsem si stihla konec toho natočit ještě na mobil, abych to ukázala kolegyni co se tu dnes dělo, on ho pak pustil a šel pryč z šatny, ten klučina seděl na židli s hlavou sklopenou a vůbec se nehýbal, ruky mu visely až na zem, dotýkaly se země. A já říkám šéfovi: Vždyť on se nehýbe, vy jste ho zabil?!..a šéf v klidu říká u dveří: nezabil, žije, on to jen tak dělá. Ruky se mu začínaly trochu jen hýbat tomu klukovi, naštěstí žil ještě.