Co je naše Slunce?

Slunce je obrovská zářící koule plynu tvořená vodíkem a heliem. Její průměr více než stokrát převyšuje průměr Země a její hmotnost je dokonce 330krát větší! Díky tomu obsahuje Slunce 98 procent hmoty celé sluneční soustavy a ovládá ji obrovskou gravitační silou.

Každou vteřinu přemění Slunce 700 milionů tun vodíku na helium. A přitom je Slunce skutečně stále lehčí nebo, abychom se správně fyzikálně vyjádřili: jeho hmota ubývá. Při jaderné fúzi vzniká nakonec ze čtyř atomů vodíků jeden atom helia, ale atom helia je lehčí než čtyři atomy vodíku. Chybějící hmota nezmizela jen tak, přeměnila se na energii, kterou můžeme spočítat podle známého vzorečku Alberta Einsteina E=mc2. vyprodukovaná energie odpovídá hmotnosti násobené druhou mocninou rychlosti světla. Každou vteřinou zhubne. Slunce o 5 milionů tun. Zní to děsivě, ale v celé životnosti Slunce činí tato hmota méně než 0,01 procenta celkové hmotnosti. 

Proč Slunce svítí?

Na rozdíl od planet a Měsíce, které sluneční světlo jen odrážejí. Slunce samo svítí. Jeho povrch má teplotu přibližně 6000 stupňů C, a proto jasně září. Většina slunečního záření patří do oblasti viditelného spektra ke žluté barvě. proto také Slunce svítí žlutě. Tento soulad není náhodný, většina živočichů na Zemi se adaptovala tak, aby jejich oči vnímaly právě tu oblast spektra, kterou Slunce převážně vyzařuje, Ze Slunce vycházejí i paprsky z jiných oblastí spektra: vedle infračervených a ultrafialových paprsků vysílá i rádiové a rentgenové vlny.

Jak slunce vyrábí energii?

Směrem ke středu Slunce rychle stoupá teplota a ve středu panuje žár kolem 15 milionů stupňů Celsia. Současně s teplotou se zvyšuje tlak na nepředstavitelnou hodnotu odpovídající 340 miliardovému násobku běžného tlaku vzduchu na Zemi. Za těchto extrémních podmínek do sebe atomová jádra vodíku prudce narážejí a roztavují se na jádra helia. Při tavení jader, takzvané jaderné fúzi se uvolňuje energie, která potom z centra putuje směrem ven a je vyzařována z povrchu Slunce. Na cestu z centra k povrchu potřebuje energie asi 10 milionů let. Takže pokud by nyní výroba energie uvnitř Slunce skončila, zjistili bychom to až za 10 milionů let!

Průřez Sluncem: Jádro obklopuje zářivá zóna, kterou překrývá konvektivní zóna (červeně). Je několik kilometrů silná slupka Slunce (fotosféra) je zde zobrazena přehnaně široká.

Proč vědci pátrají po neutrinech?

Při jaderné fúzi uvnitř Slunce nevzniká jen záření, ale také neutrina - a sice v neuvěřitelném množství. Neutrina jsou velmi tajemné elementární částice. Jejich hmotnost je vlastně nulová a navíc mohou bez odporu pronikat hmotou. Díky tomu se neutrina vzniklá uvnitř Slunce dostanou na Zemi za 8 minut - na rozdíl od záření, a tak každou sekundu naráží na zemský povrch 70 miliard částic na 1 cm. krychlový. Fyzikové se obrovskými detektory snaží zachytit alespoň několik prchavých částic, které by jim pomohly rozluštit další tajemství slunečního nitra.

V japonském detektoru Super Kamiokande vysokém 59 metrů se vědci snaží najít neutrina pomocí 11 000 kulovitých zesilovačů světel. 

Je uvnitř Slunce tma?

Uvnitř Slunce panuje teplota 15 milionů stupňů C. Při této teplotě vzniká především rentgenové záření. Proto často čteme, že je uvnitř slunce pro lidské oko tma, protože rentgenové záření nedokážeme vnímat. Není to pravda. Když se plyn více a více rozpaluje, posunuje se maximum jeho záření ke stále kratším vlnovým délkám od viditelného světla přes ultrafialové paprsky až k rentgenovému záření. Zároveň se však plynule zvyšuje intenzita jasu rozžhaveného plynu při jakékoliv vlnové délce. Proto by i ve středu Slunce bylo pro naše oči světlo.